Existence vlčnovských vinohradů a jejich búd je spojena s první historickou zprávou o Vlčnově ze 13. století, která je důkazem christianizačního úsilí blízkého velehradského kláštera. První písemné zprávy o zdejším vinohradnictví z 2. poloviny 15. století mluví už o „obdělávání viničních hor a vinných desátcích“, kterými byli poddaní povinni. Také v olomouckých deskách se dovídáme, že 26. června 1417 odprodal majitel Jindřich z Kravař Vlčnov „s tvrzí a vinnými robotami“ Archlebovi z Lipiny. Ani těžké válečné poměry v 15. století nenarušily zdejší vinohradnictví tak, že by zaniklo, ale znovu se v dalších stoletích plnou měrou rozšířilo. V roce 1518 se obec Vlčnov dostala z moci Buriána z Vlčnova prodejem k Janu z Kunovic mj. i „s vinohrady a desátky vinohradskými“. Také Kounicové, kteří drželi Vlčnov, se o vinice z hospodářských důvodů velmi zajímali. Vinohradnický charakter dokládá též pečeť obce Vlčnova z roku 1704 s hroznem a vinařským nožem. Podle lánového rejstříku bylo v roce 1678 v hradišťském kraji 13 305 měřic vinohradů (z toho asi 2 994 měřic pustých vinohradů). Z toho lze usuzovat, že v okolí bylo nejméně pustých vinic z jednotlivých moravských krajů. Dokladem rozkvětu vinařství je i zpráva z poloviny 17. století o tom, že poddaní odevzdávali vrchnosti 8 beček desátkového vína (tj. asi 5 hl). Poddaní mj. museli každoročně o Vánocích, Velikonocích a na hody vyšenkovat 2 bečky vrchnostenského vína. V polovině 17. století se ve Vlčnově obdělávalo 87 vinohradů. Vinohradní hotař měl udržovat pořádek a zabránit škodám na vinohradech; byl ustanoven zpravidla o sv. Vavřinci. Tehdy skládal zvláštní přísahu, že nebude nikomu nadržovat a že bude věrně chránit vinohrady. Od té doby až do vinobraní se nesmělo docházeti do vinohradů mimo pracovní dobu. A také vinobraní se smělo počít společně. Kdo se proti tomu provinil, musel dát vědro moštu ke kostelu. Vlčnovské búdy bývaly za válek často terčem nepřátelského drancování. Nejhůře kradli kuruci, kteří 5. srpna 1707 vypálili Vlčnov a při něm na 50 vinohradních búd. Brodský historik Jan Kučera uvádí, že Prušáci odvezli z vlčnovských búd za vpádu v roce 1741 dvanáct věder vína. Podle katastrální mapy z roku 1826 bylo na Brodsku přes 200 búd. Účetní Jan Štramberský, který v této době vedl správu panství, chválí vlčnovského fojta, že neprozradil úkryt vrchnostenského vína, které čítalo 259 věder. Ani poslední vpád Prušáků v roce 1866 se bez plenění vlčnovských búd neobešel. Exteriérem bývali tyto typické domky po staletí stejné, lišily se jen velikostí a konstrukcí. Největší patřily k půllánu, menší k čtvrtlánu a podsedku. Nejstarší búdy stávaly dřevěné s pevnou dubovou kostrou, která byla vyplněna srubinami, zasunutými v drážkách vydlabaných v kostře. Celek byl obložen z obou stran hliněnými „války“ míchanými s obilními plevami, povrchově uhlazenými a několikrát do roku bílenými, při zemi s modrou „obrovnávkou“ Takové búdy ve vlčnovském areálu dnes už neuvidíme. Vystřídaly je „tlučenice“, u nichž na kamenném základě byla položena na mohutných podvalech dubová kostra, která byla vyplněna hlínou rovněž promíchanou plevami, ale důkladně utlučenou do pomocného dřevěného bednění. Třetí typ, datující se od 19. století, je postaven na kamenném základě z vepřovic. Všechny tři typy búd byly stejně vybaveny dřevěnými stropy ze štípaných dubových „hontů“. Střešní krytinu tvořily slaměné došky. Poslední došková búda, „tlučenica“, lehla popelem 25. října 1979. Interiér těchto lidových staveb se skládá ze dvou místností: větší „na předku búdy“ s mohutným šroubovým dřevěným presem a zadní menší „komůrky“, sloužící za kvasírnu i besední místnost. Sklepy búdy neměly. V dlouhé řadě búd bývaly pouze dvě se sklepem: vrchnostenská a děkanská. Oba sklepy se zachovaly, ale búdy nad nimi byly přestavěny na rodinné domky. Vrchnostenský sklep, klenutý z kamene, je v trati Bočky pod Gavalcovým domkem č.p. 318. Do něho odváděli poddaní každoročně po vinobraní pro vrchnost desátek čerstvě vylisovaného moštu. Druhý, děkanský sklep s křížovým půdorysem, je zachován ve Starých horách pod domkem Coufalíkovým č.p. 828. Tam nosívali poddaní dávky pro potřebu vlčnovské fary. Po roce 1880 upadlo vinařství na celém Slovácku následkem zhoubných škůdců, pěstováním řepy cukrové a různými ekonomickými vlivy. Jestliže se ještě v roce 1900 uvádí na Brodsku v 11 obcích 163 ha vinic, z toho ve Vlčnově 45 ha, pak koncem 1. světové války zbyly jen tři vinařské obce: Vlčnov, Havřice, Veletiny. Se zánikem vinohradů vzala za své většina jejich búd. Právě koncem 1. světové války se počet búd ztenšil na 162, ale sestupný trend se nezastavil. Poněvadž búdy bývaly kryté vesměs dochem, trpěly často přírodními pohromami. Tak v roce 1910 shořelo nad kapličkou šest búd, za válečných událostí v dubnu 1945 dalších šest. Ke škodě památkového vinohradního areálu dlužno přičíst zánik těchto mnohých staveb, které majitelé v době úpadku vinohradů nechali na pospas povětrnostním vlivům. Dnes reprezentují Brodsko pouze vinohrady ve Vlčnově (v trati Kojiny), čítající 17 ha se 41 svéráznými búdami. Chráněn památkovou péčí, bude nadále tento areál dokumentovat starý způsob hospodaření vlčnovských vinohradníků, jaký v búdách prožívali po mnoho generací.

Martin Zvonek

        Nejstarší písemná zpráva o vlčnovských bůdách pochází z roku 1544 při udělování privilegia vlčnovským vinohradníkům majitelem panství Janem z Kunovic.Jsou také vzpomínány v tzv. horenských knihách města Uherského Brodu , kde jsou také zaznamenány prodeje a koupě vinic ve Vlčnově v letech l575 až l582. Těžko jen můžeme dneska odhadovat z jakého materiálu byly bůdy v té době stavěny, i když je docela možné,že bylo dost často používáno kamene, který se u Vlčnova poměrně hojně těžil.Ještě počátkem 20. století se lámal nejen na Čupech a Padělkách, ale i v Bočku.Ty dnešní , staré bůdy pochází většinou z poloviny l9. století a jsou postaveny z hliněných cihel /kotovic/.Předchůdkyně těchto bůd byly stavěny z tzv. dusanice, kdy se při stavbě hlína promíchaná s plevami sypala do bednění, které tvořilo profil nastávající bůdy a při dusání se polévala vodou . Po vyschnutí se bednění odstranilo a bůda se zamazala hliněnou maltou, aby se mohla zalíčit. V jedné staré knize která vyšla někdy na přelomu l9. a 2O. století je fotografie vlčnovské bůdy, která je celá dřevěná. Byla z pevné dubové kostry v jejíchž drážkách byly zasunuty štípané desky. Celou tuto stavbu zakrývala střecha z doškami., tak jako u jiných bůd. Tento typ bůd se ve Vlčnově příliš neosvědčil a tato stavba byla asi jen výjimkou. Za povšimnutí však stojí bůda č. 6 a 3l , které mají dřevěnou kostru, která je vyplněna hlínou. Tyto bůdy měly poměrně tenší stěny než je tomu u ostatních bůd .Není proto vyloučeno, že na výše uváděné staré fotografii se mohla nacházet takováto bůda ještě nedokončená.Dochovaná katastrální mapa vlčnovských bůd z roku l827 s barevným vyznačením stavebního materiálu u zaznamenaných staveb dokazuje, že všechny tehdejší bůdy byly zděné ,to je z hlíny či snad kamene. Střechu u všech bůd tvořil valbový krov s doškami, které všchny bůdy zakrývaly. Podle tzv Josefinského katastru v roce l785 bylo ve Vlčnově tehdy celkem l49 vinohradních bůd , z nichž 55 se nacházelo v Kojinech, 54 v Bočkách a 4O ve Staré Hoře. Velikost jednotlivých bůd se dle těchto záznamů pohybovala velmi rozdílně a to od pěti do pětadvaceti čtverečních sáhů , což je asi 15 až 75 m2. Největší bůdy co do rozlohy bylyv Bočkách, kdežto ve Staré Hoře zase převažovaly bůdy menších roz - měrů. Celkem nepatrný vzestup v počtu bůd v naší obci můžeme pozorovat v první třetině l9. století , kdy v roce l827 byl tento stav něco přes l6O vinohradních bůd.Důvodem by mohlo být i dělení gruntů na tzv. čtvrtlány , kdy si noví majitelé většinou dědicové sta- věli na získaných vinohradech nové bůdy. Ke gruntu patřívaly často dva , někdy i tři vi- nohrady a ne všechny měly bůdu.Je také zajímavé sledovat ve starých pozemkových knihách osudy některých vinic a tím i bůd. Jako např. u bůdy č.8 kdy tento pozemek /vinohrad/ po dlouhé generace držel rod Moštků ,počínaje Janem Moštkem /žil l648 až l72O/ přes syna Jiřího, který jej zdědil atd. až do roku l9lO kdy byl prodán jinému majiteli. Někdy od roku l72O se zde uvádí i bůda, i když ta dnešní už samozřejmě není původní. V dávných dobách bývaly bůdy často navštíveny při válečných událostech nepřátelským vojskem . Mnohokrát byly vyloupeny a také vypáleny .Jedna z největších pohrom je potkala v roce 17O7 při nájezdu uherských povstalců / Kuruců/ , kteří po vydrancování Vlčnova vypálily na 5O bůd. Ty dnešní staré bůdy pochází převážně z druhé poloviny l9. století a jen ojediněle najdeme na nosném trámu letopočet. Jen u málokteré z těch původních bůd najdeme sklep.Neznamená to však, že dříve bůdy sklepy neměly,přestože se ve Vlčnově příliš nerozšířily.V letech l79O až l8O6 bylo ve Vlčnovských bůdách celkem sedm sklepů. Čtyři ve Staré Hoře ,dva v Bočkách a jeden v Kojinech. Ve své podstatě a funkčnosti se bůdy příliš nezměnily.Jsou rozdělěny na dvě místnosti, z nichž první slouží k výrobě vína či případnému posezení k čemuž je také přispůsobena a zadní místnost je určena pro uskladnění vína. V seznamu věcí starém bezmála 2OO let nacházíme v inventáři bůdy předměty , které nám ani dneska nejsou příliš cizí, ať už různé druhy beček, vědra, škopíky, ale i lavice, stůl, truhla, židle, žebříky, či jakési polní lože. Uvádí se zde i nějaký zvedák o kterém není nic bližšího poznamenáno a to k čemu sloužil se můžeme jen domýšlet To, že se bůdy někdy stávaly nouzovým či náhradním obydlím nám dokazuje i popis vinohradů z roku l828 , kdy bylo pod Bočky obydleno šest bůd. Ve skutečnosti se jich však k bydlení začalo využívat až po první světové válce, kdy vracející se vojáci měli často nouzi o příbytek.Bůdy pod Bočky a později i ve Staré Hoře se tak začaly postup- ně přestavovat na obytné chalupy. V dnešní době se ve Vlčnově nachází kolem čtyřiceti bůd z nichž některé jsou již přestavěné, ale většina z nich slouží svému původnímu účelu. To je, k výrobě a uložení vína , ale často jsou také využívány k oddechu či posezení s přáteli. Některé jsou upravovány,modernizovány a přizpůsobeny tak trochu dnešnímu životu.Stále však mezi nimi přežívají ty staré původní vlčnovské bůdy,takové jaké je znali naši předkové.

Bravenec Pavel
majitel búdy

        Vinohradnictví má na jižní Moravě tradici, vztahující se až do období Velkomoravského. Je to tradice bohatá, spojená s hospodářskou strukturou a společenským životem vesnic na tomto území. Stejně bohatou historii, byť nesahá tak hluboko do minulosti, lze přičítat objektům na první pohled poměrně prostým a jednoduchým, reprezentujícím vinohradnickou kulturu. Vinné búdy v okrajové části obce Vlčnov s obnovenými vihorady dnes reprezentují pouze torzo, které se dochovalo z minulosti a jsou typickou součástí zdejšího krajinného obrazu. Tyto stavby použitým materiálem, jeho zpracováním konstrukcí jednotlivých částí a dalšími znaky dokládají stavební kulturu regionu, která ve fondu obytných staveb byla již nahrazena mladšími, modernějšími řešeními. Přízemní objekty nazývané na tomto území Uherskobrodska 'búdy' stojí v řadové zástavbě a svými bílými průčelími svítí ve vzrostlé zeleni jako téměř souvislý pás na úpatí kopce pokrytého vinohrady a sady. Lisovny byly vybudovány na obdélníkovitém půdoryse jako přízemní objekty bez sklepů , štítově orientované ke komunikaci a také k vesnickému sídlu. Řada byla základním tvarem zástavby lisoven. U nejstarších lisoven se uchovaly stěny vystavěné z dusané hlíny, nabíjené mezi prkennou příhradou. Proti vydutí se stěny zpevňovaly kratšími trámky z tvrdého dřeva, diagonálně kladeného a začepovaného do trámů, spočívajících na obvodních stěnách. Krokvová střecha byla nesena přístěnnými sloupy. Se starou technikou použitou při budování stěn souvisela došková krytina, která na sklepních objektech přežívala mnohem déle a pomáhala udržovat stálou teplotu ve vinohradnických stavbách i dobré větrání půdního prostoru. Ve dvacátém století nahradily postupně dusanou hlínu nepálené cihly. Spolu s krytinou se změnil i tvar střechy z valbové na sedlovou s pálenými taškami a prkenným předsunutým štítem, opírajícím se místo tradičního nosného středového trámu o dřevěné a konečně nejnověji o kamenné sloupky. Celá stavba je bez oken s výjimkou štítových fasád, kde jsou větrací otvory. Štítová fasáda orientovaná ke komunikaci je členěna jen vchodovými dveřmi /případně větracím otvorem/. Svérázný charakter v celé řadě dodává bílá barva stěn s modrou podrovnávkou, charakteristickou na Uherskohradišťsku a jiných částech Slovácka. Velikost lisoven bývá různá. Při jejich vzniku hrály nepochybně nemalou úlohu majetkové poměry vinařů. Lisovny jsou většinou předěleny ve dva prostory s přední místností, kde je uložen lis na 'presování' vína, nářadí na kopání a rytí vinohradu , prázdné sudy a jiné vinařské nádoby a náčiní. Sem se při vinobraní snášejí hrozny, zde se také lisují. Od přední je oddělena úzkou stěnou menší komůrka, kde jsou uloženy sudy s vínem. Půdního prostoru lisoven se užívá k ukládání sena. Od počátku našeho století si začali vinaři pořizovat v lisovnách menší místnosti, které slouží k posezení. Hospodáři se zde scházejí, ochutnávají víno, besedují se sousedy, zjišťují zda je ve vinohradu všechno v pořádku. Búdy pak ještě více užívají zejména o nedělích, svátcích a slavnostech. Řada těchto lisoven byla již před lety prohlášena za kulturní památku a v roce 1995 byl tento areál ještě se sousedním areálem ve Veletinách prohlášen za rezervaci lidové architektury. Vlčnovský rezervační areál však není pouze vzpomínkou na minulost, ale živým organismem. Dlouholetou snahou majitelů památek, obecního úřadu i památkových orgánů je zachování vinohradnických staveb a celého areálu v co nejlepším stavu. Památková obnova zde probíhá prakticky permanentně. V posledních letech se podařilo díky zájmu vlastníků a obecního úřadu opravit převážnou většinu chráněných objektů a jsou postupně odstraňovány i všechny nedostatky z minulosti /porušení tvaru střechy při obnově, nevhodné nátěry vyjetým olejem nebo tmavým LUXOLEM, zpevnění okolí lisovny cementovým potěrem, nové vstupní dveře se zdobeným kováním, betonové podpěry apod./ K velkým problémům však docházelo a stále dochází při nové výstavbě v rezervačním areálu. Jde zejména o nedodržení územního rozhodnutí v osazení stavby, o nedodržení projektové dokumentace pokud se týká výšky objektu /způsobené zejména půdními vestavbami/ , realizace sklepů u objektů, které jsou lisovnami bez sklepů. Dalším úskalím je použitý materiál včetně stavebních detailů, truhlářských výrobků, okapových svodů, nátěrů, prováděných stavebníkem v rozporu s podmínkami památkové péče a ve snaze dosáhnout co největší atraktivity a reprezentace objektu ve smyslu představ o novostavbě sklepa bez ohledu na sousední chráněné objekty a rezervační areál jako celek. Tyto objekty jsou pak zcela cizorodým novotvarem, který ruší a znehodnocuje nejenom celý rezervační areál, ale maří i úsilí ostatních vlastníků objektů, kteří se snaží o zachování co nejautentičtější podoby svého chráněného objektu. Je třeba si uvědomit, že tyto vinohradnické stavby tvoří dnes již jen nepatrný zlomek původního bohatství. Tento odkaz stavebního umění předchozích generací, schopnost dokonalého ztvárnění hmoty, smysl pro harmonii stavby a začlenění do přírodního prostředí si zasluhuje, aby se snaha o jejich udržení stala zájmem všech, kteří mají vztah ke kulturnímu dědictví a odkazu minulosti.