Knížata z rodu Přemyslovců považovala veškerou půdu v zemi za zeměpanský majetek. Jeho správu svěřovala v určitých oblastech svým oblíbencům, vojenským náčelníkům a členům vojenských družin. Z nich vznikala šlechta a společenský řád, který potom ovládal naše země téměř po tisíciletí. Moravským markrabím byl v letech 1333 - 1346 Karel IV. Osvědčil se jako dobrý hospodář a ponechal si správu Moravy i tři roky po zvolení českým králem. Po něm zastával tento úřad ještě celých 26 let jeho mladší bratr Jan Jindřich.
Všechny majetkové převody byly již podle nařízení Karla IV. zapisovány do zemských desek. Mnohdy se však stávalo, že že koupě a prodeje, převody, dědictví a jiné změny ve vlastnictví majetku probíhaly v tak rychlém sledu, že nestačily být ani zaznamenány ani do uvedených desek. K takovému stavu došlo i v držení dřínovského statku.
Dřínov, jako samostatné panství, náležel od 14 . století vladykům z Dřínového / lidově také Dřínoví /. Tento zemanský rod se v Dřínově udržel celé století.
Dřínov nacházíme na nejstarších mapách Moravy - Moravie :

Rok, autor, název pozdějšího Dřínova
1575 Fabricius Otzinovo Dorf
1620 Kaerius Otzinow Oppidum Pagus
1627 Komenius Dřínoví Oppidum
1692 Da vignola Drinowe
1692 Coronellii Otzinow Terra cor Fortezza

 V roce 1410 získal od markhraběte Jošta část Zdounek. Dědicem Dřínova po roce 1418 se stal stejnojmenný syn. Své manželce Anně z Víckova v roce 1437 zapsal jako věno na vsi a dvoru s dvěma poplužími v Dřínově 130 hřiven grošů a odprodal Vlčí Doly.
V roce 1446 koupil za 479 hřiven stříbra Dřínov Jan Kalafus z Ostrova. Nový majitel pocházel ze starobylého rodu pánů z Říčan a stal se zeťem proslulého husitského hejtmana Jana Čapka ze Sán. Jako příslušenství Dřínova uvádí ves dvůr o dvou poplužích, polnosti vzdělané i nevzdělané, poddaní, roboty, platy, zahrady, Uherský rybník a poprve i mlýn. Rovněž poprve je vyslovena zmínka o tvrzi /municio/. Od svého tchána dostal zápis na hrad Valdštejn. Sám vlastnil ještě Ostroh a pravděpodobně i Hukvaldy. Dřínov nebyl jeho sídlem. Okolo roku 1450 postoupil Dřínov svému bratrovi Jiřímu a sestře panně Anežce. Od nich koupil ještě před rokem 1460 Dřínov Prokop z Domamyslic. Ve vkladu do zemských desek provedeném až v roce 1466 se navíc objevují nový rybník a rybník na poli Uhřickém. K rybářsví patřily čtyři haltýře /sádky/. Prokop sice držel Dřínov ještě 30 let, ale jeho jméno se objevovalo v soudních zápisech pro četné dluhy. Splácel je pomalu a neochotně. Tři roky po jeho smrti v roce 1502 musela ovdovělá manželka Eliška z Wolfenberka přinucena pro zadlužení prodat Dřínov Václavu Čechovi z Hrádku.
Přes 8O let bylo dřínovské zboží v rukou vladyků. Jako majitelé či spolumajitelé se po roce 1521 vystřídali syn Ctibor Čech, jeho bratranec Václav a Ctiborův bratr Jaroš. Směnou nebo koupí se stal jediným vlastníkem a s jeho jménem je Dřínov v zápisech spojen ještě v roce 1527. Nejznámějšími členy roku se pak stali stejnojmenný otec a syn Mikuláš z Hrádku a Dřínova. Mladší Mikuláš byl českým bratrem a nechal se biskupem Vilímem Prusinovským získat pro katolickou víru. S biskupovou finanční podporou studoval na jezuitských kolejích v Olomouci a v Praze. Teologii dokončil v Římě a byl jmenován kanovníkem. Protože byl poslední svého rodu, rozmyslel se jinak. Složil kanovnictví a stal se nejvyšším zemským písařem a moravským podkomořím. Oženil se v roce 1578 s Bohunkou Krčmovou z Koněpas. Měl s ní šest dětí. Pět z nich zemřelo v dětském věku. Mikuláš v roce 1597 zemřel předčasně na souchotiny a zanechal své potomky v bídě. Již v roce 1579 prodal tvrz a ves Dřínov s pivovarem, ves Medlov, část Vlčích Dolů a pustou ves Srnov Janu Syrakovskému z Pěrkova a na Staré Vsi.
Nový majitel si Dřínova mnoho neužil a aniž ho celý zaplatil zemřel. Došlo k novému prodeji tentokrát pesvědčenému utrakvistovi Petru Skrbenskému z Hřiště a na Bělkovicích. Byl ze staré moravské rytířské rodiny, která kvetla až do nejnovější doby. Lev svobodný pán z Skrbenský z Hřiště se v roku 1899 stal pražským arcibisksupem a posléze kardinálem. Lze předpokládat, že právě on nechal přestavět starou dřínovskou tvrz v renezanční zámek. Okolo roku 1595 Petr Skrbenský Dřínov s Medlovem, pustým Srnovem a částí Vlčích Dolů prodal Jiřímu Přepyšskému z Rychmburku. Vlastník pocházel z východočeského zemanského rodu sídlícího na jmenovaném hradě u Rychnova n/ Kněžnou. Zemřel po roce 1613 a Dřínov zdědili jeho synové. Každý byl již dospělý a vlastnili nějaké zboží. Proto již v roce 1615 prodali Dřínov Bernartu Skrbenskému z Hřiště, synovci jednoho z bývalých majitelů. Stejně jako jeho strýc byl Bernart přesvědčeným evangelíkem. Pro aktivní účast na stavovském povstání byl mu Dřínov v roce 1621 konfiskován. Za ocenění 30000 zl.r. bylo zabavené zboží postoupeno císařem Ferdinandem II . v roce 1624 císařskému důstojníku Janu Wanglerovi. V době saského vpádu byl Wangler plukovník se posléze stal generálním strážmistrem. Od císaře obdržel v roce 1631 na Dřínov a Vrchoslavice ochranný list a 100.000 zl. náhrady za náklady, které měl v císařské armádě. Vojenským podnikatelstvím Wangler nezbohatl, naopak nadělal velké množství dluhů. Wangler ani jeho syn na Dřínově nesídlili a svěřili panství do správy hospodářských inspektorů, kteří mu statek prohospodařili. Další škody způsobila pokračující třicetiletá válka. Na Wanglerovské dluhy bylo prosazeno v roce 1642 exukuční řízení. Další postup zpomalil vpád Švédů. Po jejich odchodu dlužní spor pokračoval celá čtyřicátá léta. Dřínovské panství bylo po třicetileté válce poničeno a vylidněno. V roce 1650 - 1651 vystupoval za věřiteli již jen Walderode. Nakonec v roce 1653 výrokem zemského soudu byl přinucen syn Wanglerův Jakub postoupit Dřínov Janu Walderodovi z Eckhausenu, říšskému dvornínímu radovi a císařskému tajnému sekretáři.

Popisuje jak chodila polo oblečená, ve svém spacím pokoji přijímala mldé pány, koupala se v rybníku před vesnickou mládeží a hospodářskými praktikanty.V zámku se děly se přímo orgie bohopusté, až si představenstvo stěžovalo u c.k. hejtmanství. Jak zpráva uvádí měla hraběnka za pět let 45 kuchařek, sváděla a rozváděla párky zamilované, když jejich poměr měl viditelné následky. Se všemi nakládala surově. Hrabě Arthur Desfours - Walderode ji opakovaně žaloval pro manželskou nevěru a chtěl se nechat rozvést. Manželka se snažila udělat z manžela osobu nesvéprávnou, prohlásit jej za chorobomyslného a dostat ho tak doživotně do blázince.
Paní hraběnka si dala kolem zámku slámou vystlat cesty, aby ji nerušil hrkot povozů. Sedlákovi Roučkovi se to nelíbilo, tak slámu pluhem poshrnoval. Hrabě ho za to osobně ztloukl. Hrabě vůbec strašně rád fackoval. Jednou se mu ve snu zdálo, že zámecká věž se na jednom konci řítí. Zavolal si zednického mistra a ten tvrdil, že je zeď v pořádku. Dostal pár pohlavků. Potom přivolaný architekt byl mazanější a přikývl, Tak byla postavena opěrná zeď a architekt byl dobře odměněn. Paní hraběnka Michaela, zvaná Dobromělská, byla hrozná podivínka. Často měla na každé noze punčochu jiné barvy, nebo na jedné noze vysokou botu a na druhé polobotek. Ráda házela dřínovské drobotině drobné peníze a měla radost, když se o ně prali. Pan hrabě rád hrával karty a prohrál v okamžiku kusy polí, které dodnes patří k Uhřicím místo k Dřínovu. Mluvil typickou hraběcí češtinou. Ač měl tolik polí, že sám nevěděl kolik, nerozeznal pšenici od ječmene. Tak se také ptal "proč ten hruška na té trnce růste." Měl velký zájem o automobily a první traktory Forson. Rád se vrtal v motorech, jako by jim rozuměl. Když byl hodně umazaný , nasadil si bílé rukavice a elegantně odcestoval.

Přehled držitelů Dřínova

1348 - 1353 Jiří (Jílja) z Bojanovic ml. a st.
1353 - 1371 Jakub z Dřínového
1371 - 1418 Zbyněk z Dřínového
1418 - 1446 Zbyněk z Dřínového ml.
1446 - 1460 Jan Kalafus z Ostrova a Říčan
1460 - 1489 Prokop z Domamyslic
1490 - 1523 Václav Čech z Hrádku
1523 - 1535 Jaroš Čech z Hrádku
1535 - 1579 Mikuláš Čech z Hrádku st. a ml
1579 - 1596 Petr Skrbenský z Hřiště
1596 - 1606 Přepyský z Rychenburka
1606 - 1610 Jiřík Třepický (Přepyský) z Rychnburku
1615 - 1621 Bedřich Skrbenský z Hřiště
1621 - 1623 Dřínov propadl konfiskaci
1623 - 1653 Jan Wangler a Jakub Wangler
1653 - 1664 Jan Walderode z Eckhausenu
1664 - 1670 Mikuláš Ferdinand a znovu Jan Walderode
1671 - 1734 Zdeňka Kateřina do zletilosti Jana Jiřího
1734 - 1746 Jan František Leopold Walderode
1746 - 1797 František Walderode
1798 - 1842 ovdovělá Marie a Josef Desfors Walderode
1842 - 1873 František hrabě Desfors Walderode
1873 - 1918 Artur Desf. Walderode (nájem zborovického statku)
1918 - 1945 Artur Desfors Walderode (statek vyvlastněn)

Tvrz v Dřínově stála pravděpodobně již v druhé polovině 14. století. Zbyněk z Dřínova ji v roce 1447 spolu se vsí a dalším příslušenstvím postoupil Janu Talafúsovi z Říčan. Od roku 1492 drželi zboží skoro 100 let vladykové z Hrádku Poslední majitel z tohoto rodu, Mikuláš mladší z Hrádku a na Novém Zámku, prodal před rokem 1579 tvrz a ves Dřínov s pivovarem, Medlov, díl Vlčích Dolů a pusté Srnovsko Janu Syrakovskému z Pěrkova. Mikuláš mladší z Hrádku byl váženou osobností. Původně český bratr, přešel pod vlivem olomouckého biskupa Viléma Prusinovského ke katolictví.