STAVEBNÍ VÝVOJ ZÁMKU KVASICE
Předchůdcem dnešního zámku byla, jako u většiny zámků, samozřejmě tvrz.
Od roku 1434 na ní postupně sídlili Kuželové z Žeravic, větev Šternberků a páni z
Ludanic. Co se obrany týká, spoléhala tvrz především na močály, vodní příkopy
a náspy, jejichž zbytky byly zplanýrovány počátkem 19. století. Lichoběžníkový půdorys s některými
drobnými zlomy, kontrast téměř dvoumetrové obvodní zdi s ostatními, nepravidelnost uspořádání a zbytek okrouhlé bašty ve východním nároží hovoří pro využití zdiva
hradu, s nímž se stavitel zámku musel vyrovnat. Dodržel totiž rozsah tvrze,
neboť její relativní pravidelnost renesančnímu staviteli vyhovovala. Navíc
byly masivní obvodní zdi v síle 2 m pádným argumentem proti změně
dispozice a k jejímu prolomení došlo jen na severu, kam bylo vloženo renesanční
schodiště. Přitom mohl být dílem využit průjezd starší brány, neboť
na severu bylo situováno předhradí a vjezd se zřejmě přesunul do západního
průčelí. Kosoúhlý lichoběžník (32 x 36-44 m) zámeckého půdorysu se zužuje
směrem k městečku. Zvenčí se zámek tváří klasicistně, v nádvoří je
cítít renesance, ale analýza klasifikuje podstatu rozvrhu jednoznačně jako
gotickou. V přízemí ji renesančně přestavba jen skladebně doplnila, což
se projevilo v dispozici zdí plně renesančních pater. Gotický byl
dvojprostorový palác v severozápadním koutu a patrně i další na protější
straně. Oba paláce jsou podsklepeny a valeně zaklenuty. V jižním ze západních
sklepů jsou na klenbě otisky šalování a vede z něj šikmé okénko do
prostoru dnešního průjezdu. Hmotné zdivo při jihovýchodním nároží
naznačuje existenci hranolové věže (8 x 8 m) s vnitřním prostorem asi 4 x
4 m. Věž byla mírně nepravidelná, zatažená do vnějšího líce hradby a
v patře se už neprojevuje. Možná ještě pozdní gotice či rané renesanci
patřilo stavení jižně od průjezdu a spodek bašty na jihovýchodním nároží.
Tvrz dosáhla v 15. století rozsahu a výstavnosti hradu, o němž hovoří zmínky
z první poloviny 16. století, a příslušelo k ní předhradí. Budovy severně
od zámku stojí na jeho místě a vymezují jeho rozsah. Původní tvrz určitě
chránily příkopy napájené vodou z ramen řeky Moravy a jistě i valy. Průběh
valu patrně vyznačují okraje dnešní terasy na východě a dílem na jihu a
severu. mezilehlé příkopy byly kvůli parkovým úpravám zasypány. Během času nabyla výstavnější podoby, takže v první polovině 16. století
se nazývá hrad nebo zámek. Přeměna tvrze (hradu) na zámek proběhla nebo
byla alespoň započána v poslední čtvrtině 16. století za Kurovských z
Vrchlabí (Havel Kurovský z Vrchlabí). Podle znakových desek v průjezdu přestavbu
asi završila Anna z Oberheimeru a zdeněk Nekeš z Landeku v letech 1592 -
1598. Výsledkem byl renesanční zámek s patrovými
arkádovými ochozy a věží nad průjezdem, jenž se dochoval, byť upravený, takřka v úplnosti.
Z té doby pochází zřejmě i zazděný průjezd ve východním křídle. Do ozubu od průjezdu bylo osazeno půlkruhové
klasicistní schodiště, takže zmizela zajímavá část dvakrát zalomeného ochozu.
Renesanční dvouramenné schodiště bylo zřízeno kupodivu v křídle s nejmenší hloubkou a bylo nutné ho vysunout ze severozápadního průčelí. Za Rottalů byly jen vloženy některé příčky, přidán balkón a rizality zadního křídla.
Velkou přestavbou zámek prošel na počátku 19. století za hrabat z Lamberka. V roce 1820 upravili okolí, strhli hospodářské budovy k městečku a o dvacet let později zásadně pozměnili
interiéry a vzhled zámku. Po výměně oken a provedení typické klasicistní fasády s konzolovou korunní římsou, lze renesanci jen tušit.
|