HISTORIE ZÁMKU NAPAJEDLA
V Napajedlích stávala nejdříve tvrz. Nejstarší historickou zprávu o ní máme z první poloviny
14. století, poprvé se připomíná v roce 1344. Roku 1371 odkázal markrabě Jan synu Prokopovi tvrz a městečko Napajedla, které byly zeměpanským zbožím.
Už ale v roce 1376 byly lénem Heralta z Kunštátu (vlastnil mj. i hrad Křídlo). V roce 1427 napadla městečko sirotčí vojska, porazila nepřátelskou posádku,
která se ukryla v napajedelské tvrzi.
Za česko-uherských válek se stal celý kraj opět svědkem válečných bojů a útrap. V říjnu 1469 dobyl napajedelskou tvrz Matyáš Korvín, ale již 2. listopadu byl poražen knížetem Jindřichem a zahnán zpět do Uher.
V roce 1474 přitáhl Matyáš k Napajedlům znovu, ale byl poražen dříve, než mohl městečko vážně ohrozit. V roce 1511 daroval král Vladislav II. tvrz a městečko Napajedla
Arklebu Trnavskému z Boskovic do dědičného držení jako odměnu za zásluhy, které si Arkleb získal jako hejtman Brněnského kraje při potlačování různých loupeživých band na Moravě.
V letech 1520-1583 drželi Napajedla Žerotínové, z nichž Václav ze Žerotína (1520-1534) napajedelské panství rozmnožil. Z dalších držitelů panství, tvrze a městečka z tohoto rodu
proslul Fridrich ze Žerotína, který zpřesnil povinnosti poddaných městečka, čímž se jejich robotní povinnosti zmírnily. V roce 1583 se stal držitelem panství Zdeněk z Vartemberka a pak
jeho syn Jan. V roce 1611 je od Mola z Modřic koupil Jan Jakub z Rottalu (zemřel 1617), přistěhovalec ze Štýrska, kde jeho předkové zastávali úřad dědičných komorníků stříbrné komory.
Napajedelská tvrz zanikla pravděpodobně v pohnuté době třicetileté války a její zbytky byly nánosem zaplaveny.
Za třicetileté války trpělo Napajedelsko neustálými přesuny vojsk obou táborů i nájezdy uherských povstalců. Již v roce 1620 byla Napajedla vypleněna polskými nájezdnými vojsky, tzv. lisovčíky;
část městečka byla tehdy vypálena a zpustošena. Do roku 1628 se takové případy opakovaly ještě několikrát. V roce 1624 se ujal správy panství syn Jana Jakuba z Rottalu, Jan. Ten připojil ke svému dosavadnímu
majetku panství Kvasice; kvasický zámek si pak zvolil za své sídlo. Jeho zpupnost vůči poddaným ještě vzrostla, když se stal krajským hejtmanem (v roce 1633), později zemským sudím a generálním komisařem (roku 1637).
Těchto funkcí využil k dalšímu obohacení: lacino nakupoval statky, některé připojil k panství, jiné draho prodával. Na svém panství založil šest nových osad, do kterých přivedl osadníky ze sousedního Valašska.
Neslavně proslul i při potlačování valašského povstání v roce 1644. Jako generální komisař a gubernátor velel vojákům při exekuci nad 200 Valachy ve Vsetíně v roce 1644. Když v roce 1674 zemřel, převzal napajedelské
panství jeho synovec Julius Vilém Rottal, zatímco Holešovsko připadlo druhému synovci, Kryštofovi.
První Rottalové postavili v Napajedlích v polovině 17. století barokní zámek (tzv. starý zámek), který nenavazoval na tvrz, ale byl vybudován v městečku a sloužil jako panské sídlo až do vybudování nového zámku.
Byla to jednopatrová barokní budova, v jejíž horní části byly obytné prostory a dole vězení.
Julius Vilém Rottal zemřel v roce 1691 a již následujícího roku bylo napajedelské a holešovské panství prohlášeno za fideikomis s právem vzájemného nástupnictví mužských dědiců
z obou stran. V dalších letech se majitelé často střídali až do roku 1746, kdy Adamem Jáchymem Rottalem, který rovněž sídlil v Kvasicích, vymřela napajedelská větev rodu a panství přešlo
majorátním právem na holešovskou větev, reprezentovanou hrabětem Leopoldem Ferdinandem Rottalem. Po jeho smrti v roce 1750 se stal dědicem
hrabě František Antonín Rottal, jehož vzdělaná manželka Marie Cecilie rozená hraběnka Trautmannsdorffová byla velkou příznivkyní umění. Z jejího popudu zval hrabě na své statky
různé umělce, malíře, sochaře a architekty, kteří zde vytvořili hodnotná umělecká díla (v kostelích, zámcích aj.).
Když v druhé polovině 18. století byl v Napajedlích postaven nový zámek, sloužila stará budova potřebám správy panství. V roce 1876 byly přízemní místnosti přeměněny na sýpky, jiné na
kanceláře a byty pro zaměstnance. Do prvního poschodí vedly dřevěné schody. Další část budovy (č.p. 75) sloužila jako věznice (přízemí), zatímco v prvním a v druhém poschodí, které
bylo přistavěno v roce 1898, sídlil soudní a berní úřad. V roce 1925 získalo celou budovu starého zámku olomouckého arcibiskupského, jen č.p. 87 zakoupila městská spořitelna, která budovu v roce 1936
zbourala a na jejím místě postavila vlastní objekt.
Poslední majitelé napajedelského panství z rodu Rottalů se zapsali do dějin městečka i stavbou tzv. nového zámku. Přičinila se o to dcera Františka Antonína Rottala (zemřel 1762) Marie Anna z Rottalu, provdaná za
Quidobalda z Ditrichštejna. Základy stavby byly položeny v roce 1764, dokončení spadá do roku 1769. Na plánech pracoval architekt F. A. Grimm ve stylu francouzského baroka. Při výstavbě byla založena také francouzská zahrada. Zámek
byl postaven na skalnaté vyvýšenině v jižní části městečka na volném prostranství. Je to volně stojící trojkřídlá budova ve tvaru písmene U. Vchod s hlavním schodištěm je na východní straně. Přízemí
je prolomeno dvěma bočními pravoúhlými vchody, nad vchody v kartuších jsou rodinné erby Rottalů a Ditrichštejnů.
V celé dvouposchoďové budově bylo, kromě pokojů služebních a příslušenství, více než 50 obytných místností, kaple, velký okrouhlý sál a tzv. zrcadlový sál, na jejichž výzdobě se podílel
zejména sochař Ondřej Schweigl. Vlastní dědičkou po Quidobaldu z Ditrichštejna byla hraběnka Marie Terezie Monte l´Abbate (1772-1824), provdaná za hraběte Jana Ludvíka Kobenzla (1753-1809), pozdějšího
rakouského diplomata a státníka. Poté náležel zámek Stockauům a Baltazziům; v rodině Baltazziů zůstal až do roku 1935, kdy jej odkoupil Baťa.
Ve 40. letech 20. století byla provedena slohová rekonstrukce parteru s broderií, fontánou, vázami
tvarovanými solitéry; terasy byly opatřeny balustrádou (kuželkami). Po roce 1945 byl zámek jako konfiskát znárodněn. V 50. letech byl interiér zámku z větší části zničen, včetně kaple, přestavěné v kanceláře. Vnitřní zařízení zámku se rozprodalo. Druhé poschodí
bylo upraveno na bytové jednotky a byla sem umístěna učňovská škola n.p. Fatra. Následovaly další degradující stavební úpravy. V roce 1953 byla původní kaple přepatrována, a tím úplně zničena. K zámku patřily také hospodářské budovy, konírny a užitková zahrada se skleníky, pařeniště apod.
Vedle zmíněných objektů byly přistavěny v 50. letech 20. století nové budovy pro závodní klub. Kolem zámku se rozprostírá park, zčásti ve francouzském, zčásti v anglickém stylu. Se zámeckou zahradou sousedí
hřebčín, proslulý chovem anglických plnokrevníků, založený někdejším držitelem zámku v 80. letech 19. století Aristidem Baltazzim. Po zrušení učiliště v roce 1988 zůstaly v jižním křídle 2 byty (i nadále užívané), a to až do rekonstrukce zámku v roce 1997. Ta probíhala
až do roku 1999, kdy byla pro nedostatek finančních prostředků zastavena.
|
|
|