První zmínky o Zlínu jsou známy z roku 1322, avšak z vývojových souvislostí je zřejmé, že zde existovalo feudální panství někdy od 2. poloviny 13. století. Roku 1322 Zlín koupila Eliška Rejčka. Další zprávy o Zlíně jsou z roku 1349, kdy jej vlastnil Herbort ze Zlína. Deskovým vkladem roku 1358 získali zlínské panství mocní Šternberkové, jejichž tři generace zde zůstali až do konce husitské doby. Nejstarší přímá písemná zpráva o existenci feudálního sídla pochází z roku 1360. Mluví se o zlínském hradě (castrum), což je však nepřesné označení. To potvrzují prameny z let 1397, 1407 a 1437, které se shodují v označení tvrz (municio). Roku 1437 se stala zlínská tvrz hlavním sídlem válečníka Petra Romana z Vítovic, který odtud často vyjížděl do okolí na dobrodružné výpravy. Někdy po roce 1478 dostal panství od krále Matyáše Vilém Tetour z Tetova jehož rod se zde usídlil téměř na sto let. 1571 prodali bratři Fridrich a Burjan Tetourové celé panství Janu Kropáčovi z Nevědomí. V této době byla již dokončována přestavba zlínské tvrze na renesanční sídlo, což dokazuje dojitý erb Jana Kropáče z Nevědomí a Veroniky z Leskovce datovaný stejným rokem. Erb se zachoval a je umístěn na východním průčelí zámku (po levé straně při vstupu na nádvoří). Z tohoto období je zřejmě podoba jak ji známe dnes s uzavřeným nádvořím. Byl však ještě stále označován za tvrz. K významným rodům, které na zlínském panství vládly patří i rod Cedlarů, jenž získal panství roku 1589, kdy ho koupil Jan Cedlar Pačlavský z Hofu. Patřili jim současně i Pačlavice, sousední Velký Ořechov, později získali i Otrokovice a severomoravský Paskov. V prvních letech 17. století převzal panství syn Jana Cedlara Kryštof. V tomto období byla jihovýchodní Morava svědkem krutých událostí provázejících vpád Bočkajovců (uherských povstalců). V těžkých letech třicetileté války byl Zlín krutě postižen opakovanými vpády válčících armád. V roce 1622 byl zámek vypálen a okolní stavení a statky zplundrovány. Někdy 1630 koupil zámek Kryštof Karel Podstatský z Prusinovic od nějž koupil v roce 1655 zámek Gabriel Serényi. Tento majitel však zámku věnoval malou péči. Zlínské panství doznalo změnu při správě členy bohatého hraběcího rodu Rotalů. Za vlády Marie Terezie Rotalové provdané Khevenhüllerové vzniklo pohodlné zámecké sídlo respektující dispozici se čtyřmi křídly vyznačující se střízlivými prvky baroka. Posledním šlechtickým rodem na zlínském zámku byli Brettonové. Za jejich vlády se zvedl celkový hospodářský potenciál kraje (např. chov ovcí, zavádění nových plodin, zvýšená péče o lesy a půdu). V prvních letech 19. století byl také nákladně upraven zámecký park. Brettonové také nechali částečně upravit zámek a budova tak ztratila některé renesanční prvky. Po revolučních událostech roku 1848 prodali Brettonové v roce 1857 zlínské panství brněnskému továrníkovi Janu Berglovi, který hned prodal majetek hraběti Bernardu Stolbergovi. V roce 1860 hrabě Stolberg prodal panství brněnskému továrníkovi Leopoldu Hauptovi, za jehož pobytu byl zámek necitlivě upraven a ztratil některé své výrazné rysy. 25. června 1929 koupilo zámek od Haupta město Zlín. Poté byl zámek používán už jen k úředním účelům. Byl sídlem Baťova podpůrného fondu, za II. světové války tu měli sídlo němečtí okupanti, v roce 1945 tu sídlila Rudá armáda. Bylo tu i sídlo Komunistické strany Československa. Na konci 50. let 20. století tu bylo umístěno muzeum a výstavní prostory tu od té doby má i galerie. V přízemí západního křídla je Zámecká vinárna a restaurace.
       Historie města sahá daleko do středověku – první písemná zmínka se pojí k roku 1322, kdy Zlín koupila královna Eliška. Dalšími majiteli byli páni ze Šternberka. V 15. - 16. století se stal poměrně významným městem jihovýchodní Moravy, avšak v r. 1605 byl téměř zničen vpádem Bočkajovců. Další pohromou byla třicetiletá válka. Zlín se stal nevýznamnou chudou osadou. K určitému oživení došlo na přelomu 18. a 19. století. Počátek rozmachu přišel v r. 1894 v podobě geniálního tvůrce T. Bati, který zde založil obuvnickou firmu. Díky prosperitě firmy a vlivu Tomáše Bati, který byl též starostou města, se stal Zlín v meziválečném období moderním městským centrem. Vynikal zejména architektonickým stylem a životním tempem. V r. 1938 byly připojeny obce Kudlov, Příluky, Mladcová, Prštné, a Louky. Baťova éra skončila v říjnu 1945, kdy byly Baťovy závody zestátněny a Baťova rodina se přesunula do Toronta. Obuvnické závody dostaly v r. 1949 název Svit a město bylo přejmenováno na Gottwaldov. Své jméno získal zpět po 40 letech. Baťova podnikatelská tradice a vhodná geografická poloha jsou dva faktory, které nejvýznamněji ovlivnily skutečnost, že po změně politického režimu v roce 1989 nastal ve Zlíně prudký růst podnikatelsko-obchodních aktivit, které dnes daleko převyšují republikový průměr.
       Zápisem v deskách zemských z r. 1571 je nezvratně doložena existence tvrze v místech dnešního zámku. Počátky objektu sahají podle archeologických výzkumů do 2. poloviny 15. století. Podstatný význam pro jeho vývoj měla renesanční fáze výstavby, spadající do 2. poloviny 16. století. Přestavba zámku do barokní podoby proběhla ve 2. polovině 18. století. Poslední přestavba, která však dost necitlivě změnila vzhled zámku, se uskutečnila na počátku 20. století.
       Dějiny zámku jsou samozřejmě spojeny s dějinami Zlína, jako střediska zlínského panství. Majiteli panství se od 3. čtvrtiny 15. století, kdy je získal Vilém Tetour z Tetova, stali na téměř sto let Tetourové, kteří je v r. 1571 prodali Janu Kropáčovi z Nevědomí. V r. 1589 je zakoupil Kryštof Cedlar Pačlavský a od r. 1622 užívali výnosu panství věřitelé Cedlarů, z nichž nejvlivnější, Kryštof Karel Podstatský z Prusinovic, byl od počátku 30. let faktickým majitelem panství. Až do poloviny 17. století byl zámek trvale obýván. V r. 1655 koupil panství Gabriel Serényi, který obvykle sídlil jinde. Podobně tomu bylo za Rotalů (1712-1763). V r. 1763 zdědila panství nejmladší dcera Jáchyma Adama Rotala, Marie Terezie, provdaná Khevenhüllerová. V letech 1804 až 1857 vlastnili panství Brettonové, od r. 1860 Hauptové. 25. 6. 1929 koupilo zámek město Zlín