obec se rozkládá na mírném návrší při staré obchodní cestě do Trenčína 6 km východně od Uherského Brodu. Dle názoru starších badatelů byl téměř uprostřed dnešní obce, na skalnaté kupě, tvořené andezitovým podložím, na velkomoravském opevnění na sklonku 11. století vybudován bánovský hrad, který zanikl za česko - uherských válek. J. Kohoutek však datuje vznik hradu až do 2. poloviny 13. století (první písemná zmínka z r. 1294), kdy náležel ke statkům drženým Oldřichem z Hradce. Ve 14. století se ho zmocnil Matouš Čák Trenčanský, který hrad využíval jako jeden z hlavních opěrných bodů při svých vojenských operacích na východní Moravě. V roce 1339 se hrad vrátil do rukou panovníka, byl však dále zastavován (zejména v 1. polovině 15. století). Ve 2. polovině 15. století drželi hrad Cimburkové, ale již v roce 1475 je hrad uváděn jako pobořený. Vrchol andezitové kupy, na které se nacházelo již pravěké sídliště (pozdní doba kamenná – bošácká skupina kultury s kanelovanou keramikou) a později hrad, byl z podstatné části odtěžen a v současné době je dochována jen jeho menší část. Částečně se dochovala jen jižní část hradního kopce, kde je v místech, kde lze předpokládat předhradí, dnes umístěn hřbitov. Jakýkoliv výzkum je tedy, jak uvádí J. Kohoutek, zcela nemožný, v terénu nejsou po stavbě hradu žádné stopy. Na počátku 16. století byla v obci postavena tvrz, jejíž majitelé se často střídali. V obci se vybíralo mýto na významné obchodní cestě do Uher. V 17. století se městečko Bánov s tvrzí a dvorem stalo součástí uherskobrodského panství Kouniců. Blízkost uherské hranice přinášela městečku časté nepřátelské vpády, spojené s útrapami obyvatel. K nejhorším z nich lze počítat vpád v roce 1663, kdy byla téměř polovina domů vypálena, stejně jako vpády Kuruců na sklonku 17. a počátku 18. století. Obyvatelstvo nacházelo obživu zejména v zemědělství, zvláštností obce byli tzv. seménkáři, kteří na jaře na podzim provozovali podomní obchod se zeleninovými semeny, paprikou, jalovcovým olejem, zeleninou a sušeným ovocem. Významnou stavební památkou v obci je kostel sv. Martina, který vznikl radikální barokní přestavbou středověkého kostela v letech 1692 - 1699. Stavbu provedl brněnský sochař a stavitel Antonín Riga podle projektu Domenica Martinelliho. Kostel je jednolodní orientovanou stavbou s polygonálním závěren kněžiště a příčnou lodí. V ose kněžiště čtyřboká věž. Na věži kostela je zavěšen jeden z nejstarších zvonů regionu, pocházející z r. 1498 a nesoucí jména 4 evangelistů. V obci se dochovalo několik památkově chráněných lidových stavení, zajímavých svou výraznou architekturou - žlutými líčky chalup s bílým rámováním oken a modrou podrovnávkou. Dodnes jsou zde živé lidové tradice, o masopustu se udržují masopustní průvody masek (tzv. babkovníci). Dvůr č.p. 97 a 98 - komplex hosp. budov z 2. poloviny 17. století
        Patrně již od konce 11. st. zde na vyvýšenině nad kostelem stával hrad, který ve 2. pol. 15. st. zanikl. Obci dominuje výrazně položený starobylý kostel sv. Martina. Mezi rodáky patří J. Bublík, další člen skupiny Silver A, jež se zúčastnila atentátu na Heidricha.
        V katastru obce jsou andesitové lomy. V blízkosti obce se nachází vodní přehrada Ordějov (16 ha), která přitahuje milovníky vody ze širokého okolí.