Obec leží v údolí potoka Salašky mezi odlesněnými výběžky Chřibů asi 7 km severozápadně od Uherského Hradiště. Patří k nejvýznamnějším poutním místům na Moravě, už od středověku byl spojován s metropolí arcibiskupa Metoděje a politicko - správním centrem Velkomoravské říše v 9. století. V důsledku archeologických nálezů však dnes usuzujeme, že velkomoravský Veligrad byl lokalizován v dnešním Starém Městě, které neslo v době založení kláštera tento název.
V katastru obce jsou archeologickými nálezy doložena osídlení z období neolitu (lid malované keramiky), střední doby bronzové (mohylová kultura) a mladší doby bronzové (lid popelnicových polí).
Počátky současného Velehradu sahají teprve na začátek 13. století, kdy zde vznikl první cisterciácký klášter na Moravě. Z iniciativy olomouckého biskupa Roberta, který rozhodl o volbě řehole a v roce 1204 vyjednal v Plasích vyslání mnišské komunity v čele s opatem Thicelinem, založil moravský markrabě Vladislav Jindřich klášter v blízkosti vesnice Veligradu (dnes Staré Město), od níž byl odvozen i jeho název. Mniši dorazili na Velehrad v listopadu 1205. Jako provizorium jim z počátku sloužil kostelík sv. Jana, který věnoval markrabě spolu s mlýnem a statkem o rozloze asi 200 jiter nově vzniklému klášteru.
Výstavba kláštera na jeho dnešním místě byla zahájena po stabilizaci klášterní komunity a po nezbytném ekonomickém zajištění, lze ji datovat do druhého desetiletí 13. století. Rozsáhlý komplex kláštera, vybudovaný v pozdním románském slohu s vlivem rané gotiky byl dokončen ve 40. letech 13. století. Tvořil jej klášterní kostel Nanebevzetí P. Marie, vysvěcený 27. 11. 1228 biskupem Robertem, k jižní lodi připojený konvent a samostatně stojící opatský dům ve východní části. Areál chránila kamenná hradba s věžemi. Původní románskogotická stavba kláštera se nedochovala. Několikeré zničení a četné přestavby změnily jeho stavební i výtvarný charakter velmi podstatně. Pozůstatky architektonických prvků, objevené při archeologických výzkumech, jsou dnes zpřístupněny v expozici lapidária v podzemí velehradské baziliky.
Dnešní podobu získal velehradský klášter na přelomu 17. a 18. století, kdy byla zahájena rozsáhlá barokní přestavba, dokončená až ve 2. polovině 18. století.
V průběhu stavebních prací došlo k radikální změně vzhledu baziliky. Kostel byl zkrácen zbořením předsíně a západního průčelí o 14 m, nové průčelí bylo opatřeno dvěma věžemi. Na výzdobě kostela pracovala řada umělců, kameník a mramorář Ondřej Allio, sochař a štukatér Baltazar Fontana, malíři Paulo Pagani a Ignác Raab.
Areál někdejšího kláštera s jedním z největších kostelů u nás patří k významným kulturním památkám dokládajícím vývoj architektury a výtvarného umění od pozdní doby románské až do současnosti. K barokním konventním budovám přibylo v r. 1900 spojovací křídlo, v jehož přízemí byl zřízen velký sál, tzv. Slovanská dvorana, dějiště mnoha cyrilometodějských oslav, shromáždění a unionistických sjezdů. V polovině 50. let byla vybudována administrativní budova ústavu sociální péče, sídlícího v klášteře, kterou bylo propojeno barokní jihovýchodní křídlo s tzv. zámečkem. Tím byl dokončen stavební vývoj celého areálu.
Cisterciácký klášter na Velehradě byl zrušen v roce 1784, klášterní budovy připadly náboženskému fondu, část objektů byla určena pro armádu a část pronajata. V roce 1837 bylo velehradské panství prodáno svobodnému pánu ze Siny, po jeho smrti přešlo na jeho dceru. V roce 1883 zakoupil panství Katolický podporovací spolek pro olomouckou diecézi a v roce 1890 došlo k obnovení kláštera řádem Tovaryšstva Ježíšova. Jezuité zde působili do roku 1950, znovu se vrátili počátkem 90. let 20. století.
V posledním období stále většího významu nabývá poutní místo Velehrad s klášterem, kostelem a rozsáhlým komplexem pozůstatků románsko-gotických staveb. K mimořádné popularitě velehradského kláštera přispěla cyrilometodějská a velkomoravská tradice. Poprvé je místní ztotožnění kláštera s velkomoravským Veligradem obsaženo v Dalimilově kronice i v kronikách a legendách doby Karla IV. V období barokním, v době pobělohorské rekatolizace došlo k jejímu dalšímu obohacení. Další oživení tradice pak došlo od poloviny 19. století v souvislosti s mileniovými oslavami ( v letech 1863, 1869 a 1885).
Význam Velehradu v našich národních dějinách podtrhla i návštěva papeže Jana Pavla II. v dubnu 1990.
2001-2025 Památky východní Moravy - www.pamatky-vm.cz. E-mail: info@pamatky-vm.cz
Design a www aplikace stránek: Martin Zvonek
Všechna autorská práva k obsahu jsou vlastnictvím jejich majitelů